Přeskočit na obsah

Síran železnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Síran železnatý
Obecné
Systematický názevSíran železnatý
Triviální názevZelená skalice
Ostatní názvyzelený vitriol
Anglický názevIron(II) sulfate
Německý názevEisen(II)-sulfat
Sumární vzorecFeSO4
Vzhledbílý prášek (hydráty zbarveny žlutě až zeleně)
Identifikace
Registrační číslo CAS7720-78-7
17375-41-6 (monohydrát)
7782-63-0 (heptahydrát)
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)231-753-5
Indexové číslo026-003-00-7
PubChem24393
Číslo RTECSNO8500000
Vlastnosti
Molární hmotnost151,908 g/mol
169,926 g/mol (monohydrát)
223,972 g/mol (tetrahydrát)
242,135 g/mol (pentahydrát)
278,05 g/mol (heptahydrát)
Teplota tání90 °C (heptahydrát)
Teplota rozkladu440 °C
Teplota dehydratacemonohydrát
300 °C (- H2O)
tetrahydrát
64 °C (-3 H2O)
heptahydrát
56,8 °C (- H2O)
64 °C (-3 H2O)
Hustota3,346 g/cm³
2,970 g/cm³ (monohydrát) 2,20 g/cm³(tetrahydrát) 1,899 g/cm³ (heptahydrát)
Index lomutetrahydrát
nD= 1,534
heptahydrát
nDa= 1,471
nDb= 1,478
nDc= 1,486
Tvrdost2 (heptahydrát)
Rozpustnost ve vodě15,8 g/100 g (0 °C)
20,8 g/100 g (10 °C)
26,30 g/100 g (20 °C)
32,8 g/100 g (30 °C)
40,1 g/100 g (40 °C)
48,4 g/100 g (50 °C)
55,3 g/100 g (64 °C)
43,7 g/100 g (80 °C)
37,27 g/100 g (90 °C)
monohydrát
65,8 g/100 g (64 °C)
51,42 g/100 g (80 °C)
36,69 g/100 g (100 °C)
tetrahydrát
108,97 g/100 g (56 °C)
109,95 g/100 g (60 °C)
heptahydrát
32,96 g/100 g (0 °C)
61,48 g/100 g (20 °C)
111,27 g/100 g (40 °C)
150,12 g/100 g (50 °C)
138 g/100 g (90 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
methanol
ethanol (málo)
Součinitel tepelné vodivosti0,586 W m−1 K−1
Měrná magnetická susceptibilita0,872 10−6 cm3 g−1 (17 °C)
521 10−6 cm3 g−1 (16 °C)
Struktura
Krystalová strukturajednoklonná (heptahydrát)
Hrana krystalové mřížkya= 1 407 pm
b= 650,3 pm
c= 1 104 pm
β= 105°34´
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−928,4 kJ/mol
−1 243,7 kJ/mol (monohydrát)
−2 129 kJ/mol (tetrahydrát)
−3 014,6 kJ/mol (heptahydrát)
Entalpie rozpouštění ΔHrozp−460 J/g
18,6 J/g (heptahydrát)
Standardní molární entropie S°170,5 J K−1 mol−1
409,2 J K−1 mol−1 (heptahydrát)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°−820,9 kJ/mol
−2 510,3 kJ/mol (heptahydrát)
Izobarické měrné teplo cp0,662 J K−1 g−1
1,418 8 J K−1 g−1 (heptahydrát)
Bezpečnost
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
[1]
Varování[1]
R-větyR22 R36/38
S-věty(S2) S46
NFPA 704
0
1
0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Síran železnatý (FeSO4) je anorganická sloučenina, železnatá sůl kyseliny sírové. Jeho heptahydrát FeSO4·7H2O je znám také pod triviálním názvem zelená skalice, dříve i jako zelený vitriol. Tvoří jemné světle zelené krystalky, které při delším skladování na vzduchu ztrácejí vodu (větrají), postupně tvrdnou a vlivem povrchové oxidace dvojmocného železa na trojmocné mění barvu do žlutého až hnědého odstínu. Roztoky této látky delším stáním taktéž hnědnou kvůli vznikající železité soli.

Výroba a výskyt

[editovat | editovat zdroj]

Vyrábí se rozpouštěním železných odpadů ve zředěné kyselině sírové, jak je vidět na této rovnici:

Fe + H2SO4 + 7 H2O → FeSO4·7 H2O + H2

Dá se také získat z roztoku modré skalice pomocí železa, které z ní vytěsní měď, protože má zápornější standardní elektrodový potenciál:[2]

Fe + CuSO4 → FeSO4 + Cu

Je obtížným (a ekologicky nebezpečným) odpadem například při výrobě titanové běloby (TiO2) z ilmenitu (FeTiO3).

V přírodě vzniká samovolně zvětráváním pyritu (FeS2), kde se pak nachází v několika stupních hydratace.

Kádinka s duběnkami (vlevo) a sklenice se síranem železitým (vpravo). Jedná se o hlavní ingredience pro výrobu inkoustu.

Dezinfekce

[editovat | editovat zdroj]

Používá se k úpravě pitných, povrchových a technologických vod (nejúčinněji v zásadité oblasti pH) a k čištění odpadních vod.

Lze použít i jako dezinfekci při onemocnění paznehtů dobytka

Doplněk stravy

[editovat | editovat zdroj]

Zelená skalice se někdy podává při anémii z nedostatku železa, ale taková léčba má několik vedlejších příznaků, jako je nevolnost a zvracení

Tato látka poskytuje při reakcích barevné sloučeniny, čehož se využívá k barvení. Organokovová sloučenina s kyselinou gallovou se v minulosti používala jako inkoust. Reakcí s vápenným mlékem vzniká tzv. tereziánská žluť, používaná zejména během 18. století k nátěrům fasád (často u veřejných budov).[3]

Proti mechu v trávnících

[editovat | editovat zdroj]

Rozpustit, přecedit a aplikovat nejlépe postřikovačem na chemickou ochranu.[zdroj⁠?!]

Zelená skalice je prokazatelně známá od prvního století našeho letopočtu, nejstarší rozdělení skalic ale pochází ze šestého století před naším letopočtem ze sumerského slovníku.[4] (Sumerský jazyk byl v té době chrámovým jazykem.) Skalice se získávala především z dolů, kde se zvětráváním uvolňovala z hornin a vytvářela bílé povlaky. Síran železnatý se v přírodě vyskytuje i jako minerál melanterit.

  1. a b Ferrous sulfate. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Vytěsňování mědi železem. studiumchemie.cz [online]. [cit. 2024-01-23]. Dostupné online. 
  3. Ročenka STOP 2016 [online]. Praha: STOP, 2017 [cit. 2021-01-20]. S. 61. Dostupné online. 
  4. KARPENKO, Vladimír; NORRIS, John A. Vitriol in the history of chemistry [online]. [cit. 2024-01-23]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]